Rašeliniště se v centrální části Šumavy nazývají slatě. Pro svůj vznik nalezla rašeliniště na Šumavě ideální podmínky: mělké pánve, sedla a mírné svahy na náhorní parovině Šumavských plání a široká mělká údolí, velmi chladné a vlhké podnebí, dostatek pramenišť a málo propustný horninový podklad pod zvětralinovým pláštěm. Rašeliniště vznikla na přelomu poslední doby ledové a doby poledové (zhruba před 9000–10 000 lety), kdy se velmi chladné a přitom suché podnebí poněkud oteplilo a bylo dostatečně vlhké. Základem tvorby šumavských rašelinišť byla vždy mělká pánevní jezírka zarůstající zpočátku především rákosem a různými ostřicemi. Teprve později převládl ve vegetaci zarůstajících jezírek rašeliník, který nejrychleji přirůstal při jejich volné hladině. Střed budoucího rašeliniště se tak zvedal rychleji nad okolí, pro jejich profil jim říkáme vrchoviště. Spodní vrstvy rašeliníku odumírají a sesedají se, směrem nahoru však rašeliník neustále přirůstá. Pomalým zuhelňováním odumřelých částí rostlin za nepřístupu vzduchu, při nízké teplotě a v silně kyselém prostředí – tzv. rašeliněním – vzniká rašelina. Kromě rašeliníku se na tvorbě rašeliny podílel hlavně suchopír pochvatý a blanice bahenní. Za uplynulá tisíciletí zde vyrostla rašeliniště o mocnosti rašeliny přes sedm metrů.
V určitých stadiích vývoje nestačily vodní zdroje (spodní prameny, vodní srážky) sytit do výšky narůstající rašeliniště vodou, zmizela jezírka a objevily se zde porosty  kleče, smrku a břízy. Nízký porost slatí zpravidla tvoří borovice blatka, bříza trpasličí, v bylinném patře jsou charakteristické šícha oboupohlavná, pýreček horský, kýhanka bažinatá, klikva žoravina a jedna z masožravých rostlin – rosnatka okrouhlolistá.
V okolí Modravy je přístupná Tříjezerní slať a Cikánská slať. Smůlou pro nadšené návštěvníky Šumavy je, že z důvodu uzavřenosti prostoru NP Šumava tyto velmi zajímavé slatě nemohou vidět.