Zlatá stezka (Goldener Steig) je souhrnný název pro systém severo-jižních středověkých obchodních cest, které překračovaly šumavské hvozdy a spojovaly Čechy s Podunajím. Název Zlatá stezka se objevuje až počátkem 16. století jako výraz mimořádné výnosnosti obchodu, který po ní probíhal.

Kašperskohorská Zlatá stezka
První zpráva o kašperskohorské cestě na Pasov a Bavorsko je ze stejného roku, kdy byla zahájena stavba hradu Kašperk – z roku 1356. Heinczlinus Bader obdržel v tomto roce od císaře Karla IV. do dědičného svobodného užívání pozemek u osady Červená pod Malou Losenicí za věrné služby při vyhledávání a vytyčení trasy této nové silnice. Horní město Kašperské Hory (Reichenstein) bylo se svým okolím v té době důležitým střediskem těžby zlata.
Tato Zlatá cesta (Goldene Straße) Kašperské Hory – Kozí Hřbety – Horská Kvilda – Filipova Huť – Waldhäuser – St. Oswald – Grafenau – Pasov byla vybudována jako část zamýšlené dálkové obchodní cesty z Čech přes Salzburg až do Benátek. Měla šířku 2,5 m, byla dlážděná a umožňovala formanskou dopravu na kupeckých nákladních vozech.
Z Kašperských Hor vedla cesta do údolí říčky Losenice a odtud stoupala na Kozí Hřbety a pak dále ke strážní věži na Zhůří, odkud překračovala Zhůřskou slať, pokračovala na Horskou Kvildu a z ní na Filipovu Huť. Odtud vedla k jihu do míst, kde byla v 19. století postavena tzv. Vogelstainská nádrž – dnes označena jako Ptačí, odkud následovalo velké stoupání úbočím hor Malá a Velká Mokrůvka k Luznému, kterého obcházela po východním svahu. Pak již následoval sestup do osady Waldhauser, které bylo prvním osídleným místem na německé straně.
Později bylo upuštěno od kopcovité obchodní cesty a namísto ní byla roku 1572 dokončena stavba nové obchodní cesty, která vedla okolo Březníka podél Luzenského potoka k jihozápadnímu svahu Luzného, kde překračovala hranici v historicky známém místě Modrý sloup (Blauen Saulen).
Od sklonku 16. století využívali šumavské Zlaté cesty bavorští vévodové k přepravě své soli do Čech a konkurovali tím Pasovu a Zlaté stezce. Toto soupeření ukončila v roce 1608 smlouva, podle které Bavorsko dále prodávalo svou sůl Pasovu, a ten ji dopravoval po Zlaté stezce do Čech. Tím význam šumavské Zlaté cesty silně poklesl. Třicetiletá válka (1618–1648) a léta po ní znamenají přes pokusy o obnovu úpadek a nakonec zánik starých soumarských cest. Skutečnými nositeli obchodu na Zlaté stezce byli soumaři (Säumer), většinou sedláci, kteří za odměnu přepravovali zboží na hřbetech koní buď ve vlastní režii, nebo ve službách velkoobchodníků.

Význam šumavských stezek
Staré stezky přes Šumavu nebyly významné jen z hlediska obchodu a cestování.
V neposlední řadě plnily nezastupitelnou úlohu v oblasti pohybu myšlenek a výměny kulturních hodnot. Je potěšitelné, že dnes s historickou vzpomínkou na staré šumavské cesty ožívá rovněž snaha najít cesty k obnovení přátelských sousedských kontaktů lidí po obou stranách šumavské hranice.
Zlatá stezka je patrná mezi Filipovou Hutí a Horskou Kvildou a v oblasti Luzného.