Wilhelm von Kralik(1806–1877). Narodil se 17. prosince 1806 v Kaltenbachu, dnešních Nových Hutích. Rodina Kralikova se těšila velké přízni Johanna Meyra (zakladatel lenorské sklárny). Johann Meyr poskytnul Wilhelmu Kralikovi patřičné vzdělání, neboť již tehdy s ním počítal jako se svým nástupcem. Kralik vystudoval na náklady Meyra nejprve školu ve Vimperku a následně ve Vídni polytechnické učení a byl v tomto období prakticky jediným absolventem této školy působícím v českých sklárnách. Po svém návratu z Vídně v roce 1829 pak byl Kralik přijat do huti Adolf a byl postupně zasvěcen do všech důležitých záležitostí týkajících se provozu hutě. Po smrti Johanna Meyra se Wilhelm Kralik stává společně s Josefem Taschekem dědicem celého sklářského komplexu vybudovaného Meyrem. Wilhelm Kralik měl rozhodující podíl na rozvoji a rozmachu sklářství. Sám dokonce vytvořil celou řadu nových barevných odstínů skla, z nichž je nutno vyzdvihnout zvláště irisové sklo. Irisování (techniku vystavení skla působením kovových par) si Kralik nechává v roce 1876 dokonce patentovat. Wilhelm Kralik měl zcela zásadní podíl na novodobém povznesení českého sklářství, především v období všeobecného hospodářského vzestupu habsburské monarchie na přelomu šedesátých a sedmdesátých let. Mimořádné zásluhy Wilhelma Kralika byly oceněny celou řadou vyznamenání a řádů. Kralik byl nositelem „Zlatého kříže za zásluhy s korunou“, „ Řádu Františka Josefa“, „Řádu železné koruny III. stupně“ a ruského „Řádu svaté Anny“. Několik dnů před svou smrtí dostal Wilhelm Kralik své poslední a nejvyšší vyznamenání: byl povýšen do rakouského rytířského stavu s šlechtickým predikátem von Meyrswalden.
Hornovltavický hřbitov ve své době s mnoha litinovými kříži inspiroval v srpnu 1946 Josefa Seiferta (1901–1986), nositele Nobelovy ceny za literaturu, k stejnojmenné básni „Hřbitov v Horní Vltavici“.  Na hřbitově v Horní Vltavici je pochována neznámá účastnice pochodu smrti 26letá žena, která byla na samém konci války po strastiplném pochodu smrti na okraji obce zastřelena. Na hřbitově byla po exhumaci pohřbena 6. prosince 1945. Ze hřbitova jsou krásné výhledy do údolí Teplé Vltavy.