Barokní zámek z 18. století.
V roce 1738 získal Běhařov rytířský rod Hubatiů z Kotnova, který vybudoval v polovině 18. století v Běhařově na místě někdejší tvrze obdélníkový jednopatrový barokní zámek.
Byla to prostá budova bez architektonických zvláštností s trojitou mansardovou střechou a cibulovitou věžičkou. Jan Hubatius z Kotnova prodal roku 1834 Běhařov Eduardovy hraběti Stadionovi - Tannhausenovi, který ho po roce postoupil Františkovy hraběti Stadionovi – Tannhausenovi. Od něho statek roku 1838 koupil Václav Veit a ten ho roku 1844 prodal Karlovi Antonínovi Bedřichovi knížeti Hohenzollernovi.
V roce 1918 koupil zámek akademický malíř a grafik Alois Kalvoda. Budova zámku dostala současnou podobu při přestavbě v letech 1923-1927. Kalvoda patřil mezi žáky prof. J. Mařáka na Pražské akademii a výrazné vyznavače impresionismu. Zdejší zámek mu posloužil jako jeho letní malířská škola, která se specializovala na krajinky a prošlo jí i několik malířů z Klatovska.
V té době byla před vchod zámku umístěna bronzová socha Josefa Drahoňovského "Píseň našich hor" (1927) a na kašnu socha "Pasačka" Františka Úprky.
Za války zámek sloužil jako jedna ze základen nacistického projektu sloužil nacisteckému projektu tvorby rasově dokonalých Árijců. Němečtí důstojníci SS s árijskými rysy zde se na úkolu 'spolupracovali' se skupinou mladých německých žen.
V roce 1945 byl objekt znárodněn a sloužil Okresnímu ústavu národního zdraví v Klatovech.
Dnes je opět soukromým majetkem. Majitel provedl celkovou rekonstrukci budovy a parku do stavu z první republiky.Zámek je veřejnosti nepřístupný.
Text: Obec Běhařov
