Městská památková zóna a před dávnými lety významný strážní bod na křižovatce starých obchodních cest u přechodu přes Volyňku, město se slavnou sklářskou a tiskařskou tradicí je cílem výletu, jehož trasa povede i přes důležitý vyhlídkový bod a dominantu Vimperska  - Mářský vrch.

Turistická trasa: Výchozím místem putování je obec Bohumilice, ležící v širokém otevřeném údolí Volyňky. Původně byly připomínány jako osada pražské kapituly, r. 1315 patřili mezi královské vesnice, které od královny Elišky dostaly zákupní právo. Od 2. poloviny 14. století do začátku 17. století byly součástí vimperského panství. Od majitele Vimperka Petra Kaplíře  ze Sulevic získal panství r. 1494 Zdeněk Malovec z Chýnova  a r. 1549 panství zdědil syn Jan Malovec a právě v Bohumilicích si postavil malý zámek Skalici. V r. 1620 vojáci Martina de Hoeff-Huerty statek zabrali, ale tehdejší majitelé, bratři Jindřich, Oldřich a Petr Malovcové prokázali před pobělohorskou konfiskační komisí nevinu a statek Bohumilice  se zámkem získali zpět. Malovcové pak drželi Bohumilice až do začátku 19. století. Na konci 13. století by postaven kostel Nejsv. Trojice, přebudovaný po r. 1663 a po požáru začátkem 19. století z původní svatyně se dochovaly části zdiva a severní románsko-gotický portál. V r. 1929 byl u Bohumilic vyorán meteorit o váze 57,6 kg ve tvaru nepravidelného trojbokého hranolu, uložený ve sbírkách pražského Národního muzea.

Od železniční stanice jdeme po modré turistické značce do vsi. Po silnici mírně stoupáme do Smrčné – původní dvůr je doložen již r. 1381. Za Smrčnou zkracujeme zatáčku silnice po polní cestě, lemované jabloněmi, pak opět sledujeme silnici a potěšíme se pěknými výhledy k severu na Věnec a Volyňsko. Další hezké pohledy se otvírají od Štítkova. Na návsi stojí kaple z 18. století. Ze Štítkova pokračujeme polní cestou k rozcestí pod Mářským vrchem  a stoupáme na Mářský vrch (907 m). Dáme pozor na orientaci, rozcestník není dobře vidět.

Na zalesněném  vrchu stojí oplocený televizní vysílač a kapla s kamennou rozhlednou z let 1935 –1937 ta je obvykle volně přístupná (klíč u pana Smíška, Štítkov čp. 38). Na západním svahu vidíme rozsáhlé kamenné moře – lokalita Skalka je geologickou rezervací. Z Mářského vrchu scházíme lesní cestou stále po modré značce k silničce – tady narazíme i na červené značení – po něm se dáme vpravo a ze známého rozcestí stále po červené zatočíme vlevo, polní cestou, lesem a po zarostlí louce scházíme do Svaté Máří. První zmínka o obci pochází z r. 1359, osada postupně náležela majitelům z řad nižší šlechty, od r. 1543 patřila k zámku Lčovice. Původně gotický kostel sv. Máří Magdalény by v 18. století barokně přestavěn a prodloužen. Ze vsi pokračujeme asi kilometr po silnici do Trhonína.  Víska se připomíná r. 1359 jako majetek hradu Hus, od r. 1531 náležela vimperskému panství. Na návsi stojí lidová kaplička, hezká jsou i obílená roubená stavení z 19. století. Z Trhonína jdeme zarůstající úvozovou cestou, zdoláme Bořanovický potok, trochu nás potrápí kopřivy, a pak už vystoupíme na silnici, která nás vede vpravo do Vimperka.