Úsek ze sušického náměstí na rozhlednu Svatobor je dlouhý asi 8 km s převýšením 380 m.
Z náměstí ulicí T.G.Masaryka ke kruhovému objezdu, z kruhového objezdu odbočíme vlevo a poté hned vpravo po silnici směr Klatovy. Před námi je prudší stoupání s krásnými výhledy na město, vrch Andělíček a Svatobor. Na konci stoupání míjíme po pravé ruce oblíbené vyhlídkové místo se sochou sv. Jana s výhledem na kostel na Zdouni . Kostel je postaven v románsko-gotickém slohu, asi z 1. poloviny 13. století. Stojí na místě bývalé rýžovnické osady Vzduny, je zasvěcen svatému Vavřinci, obklopen hřbitovem.
Odtud začíná mírné klesání až k prudké pravotočivé zatáčce před Hrádkem u Sušice. To je místo, kde nám dopravní značení ukazuje, že máme odbočit vlevo na úzkou lesní silničku směr Odolenov 2 km a Svatobor 4 km. Od začátku nás čeká prudké stoupání lesem, asi po 1,5 km se před námi otevře výhled na chatu a televizní věž na Svatoboru. Chvíli jedeme po zvlněné rovině před obcí Odolenov. Za obcí začíná opět stoupání již o něco mírnější než do Odolenova. Po chvíli po pravé straně míjíme Vodolenku – bývalé malé lázně, které zde byly zřízeny při pramenu léčivé vody. Lázně Vodolenka využívaly k léčbě vanových koupelí, zábalů, pitné kúry, procházek na čerstvém horském vzduchu a klidového režimu. Za pohanských dob žila v kraji kněžka Vodolena. Pověst vypráví, že vyslovila před svou smrtí přání, aby byla pohřbena tam, kde se prvně zastaví dva voli vezoucí její mrtvé tělo Na místě , kde bylo její tělo spáleno na hranici, vytryskl pramen. Roku 1748 nechal Jan Ferdinand hrabě Desfours ( asi 100 metrů od hrobu Vodoleny ) postavit kapli k poctě Panny Marie Pomocné. Při výstavbě kaple byl hrob zničen. Kaple byla vysvěcena na roku 1750 . Protože lázně neprosperovaly, baronka Antonie Sturmfedrová započala v roce 1853 s jejich úpravami. Ale i přes její snahu a investice, nebyla o mnoho zvýšena návštěvnost lázní. Lázně měl navštívit i Bedřich Smetana, léčil se tu spisovatel Ivan Klicpera. Po uzavření lázeňského hostince na Vodolence, areál pustl .Lázně zanikly v první polovině 20. století.a na počátku 60. let 20. století se začalo s budováním pionýrského tábora kolem původních lázní, dětský tábor je v provozu až do dnešních dnů .
Při silnici stále sledujeme červenou a žlutou turistickou značku, v posledním úseku se obě turistické značky odklání vpravo do lesa. Autem nebo na kole, vjedeme opět do prudkého stoupání a zastavíme až na rozšířeném prostoru ( parkovišti ) u turistického rozcestníku a mapy, pár metrů pod rozhlednou. Parkování je na této odstavné ploše zdarma.
