Plavení dříví v okolí Modravy

Po roce 1790 dochází v šumavských lesích k veliké hospodářské činnosti zaměřené především na těžbu dřeva. Celková činnost však byla velice nerentabilní v důsledku vysokých nákladů na dopravu dřeva. Nebylo možné dodávat šumavské dřevo do vnitrozemí Čech a to zejména do Prahy, kde byla o dřevo veliká nouze a jeho ceny rychle stoupaly. Tyto okolnosti vedly tehdejšího komisaře Prácheňského krajského úřadu v Písku Baierwecka k úvahám, zda by se z velkého bohatství okolních lesů nedalo využít splavněním Otavy k zásobování vnitrozemského trhu. Na jeho popud vyslalo pražské gubernium v červenci roku 1796 úřední komisy, který vypracovala podrobnou rozvahu na využití dřevních zásob v oblasti této části Šumavy s využitím plavebních cest. Přes všechny předložené podklady však tehdejší majitel Prášilského panství hrabě Kinský i Česká komora neprojevili zájem o uskutečnění projektu.

Projekt však upoutal pozornost úředníků schwarzenbergských panství, zejména ing. Rosenaura, který v té době již úspěšně provozoval značnou část Schwarzenbergského plavebního kanálu na úbočí Trojmezné, Plechého a Smrčiny.Rosenau doporučil knížeti Josefu Schwarzenbergovi, aby buďto Prášilské panství pronajal, anebo zakoupil. Kníže se rozhodl pro variantu zakoupení a 18.února 1799 zaplatil na tehdejší dobu neobyčejně vysokou částku 400.000 zlatých a ihned dává příkaz k výstavbě plavebního zařízení. Hrabě Kinský zakoupil v roce 1763 toto panství za 26.600 zlatých.

Rosenaur upouští od Bierweckova návrhu upravit pro plavění kamenné řečiště Vydry a buduje zvláštní kanál o délce 13,1 km s názvem Vchynicko - Tetovský, který byl dohotoven i s ostatními zařízeními v roce 1801. Pro posílení možnosti plavby byl na horním toku Modravského a Roklanského potoka vybudován systém vodních nádržní /švelí/, čímž vznikl velice výkonný plavební systém umožňující těžbu a plavení dříví z dosud nevyužitých lesů.

Plavební privilegium vydané Schwarzenbergovi na plavní dříví do Prahy v roce 1801 bylo po roce 1831 prodlouženo na dalších 30 let, ale po projití této lhůty není již obnovováno, jelikož namísto palivového dříví se v Praze topí levnějším uhlím.Dřevo se však plaví dál do obcí podél Otavy až do druhé poloviny minulého století, kdy je provoz na tomto plavebním kanále ukončen.
Zpracované dříví se v zimně sváželo na saních k vhodným vodním tokům.saně nebyly delší než tři metry a dalo se na ně naložit 3 krychlové metry dřeva.

K sáňkování dlouhého dříví se používaly dvoje saně spojené za sebou. U Modravy se dříví sáňkovalo ještě v poválečných letech. Po roce 1950 tento způsob nahradilo budování lanovek a výstavba nových přístupových cest.


Podrobné informace o lese, těžbě, dopravě a zpracování dřeva naleznete na webu Dřevařství Šumava