Pravda, František

*17.04.1817 - †08.12.1904

Mezi osobnosti, které se v Hrádku narodily či zde žily a vynikly v některém oboru ať už v Hrádku nebo v jiných místech, patří zcela jistě český spisovatel, vychovatel a kněz  František Pravda.

Přišel do zdejšího zámku už dávno, roku 1847, třicetiletý, jako vychovatel šlechtického synka a zůstal tu celých sedmapadesát let až do své smrti. Přežil svou dobu, ale neupřeme mu jadrné vypravěčské umění i důvěrnou znalost venkovského života, z něhož dovedl vyhmátnout velmi citlivě typické figurky a zasadit je do dějového pásma.

Jeho knihy bývaly hojně čítány a ještě dnes se s úctou podivíme, jak čistou češtinou psal tento starý lidový povídkář.

Jistě měl rád lidi, mezi nimiž žil, a proto tuto lásku k prostému člověku si nezaslouží zapomenutí. Jeho hraběcí chlebodárci mu dali vystavět poschoďový domeček, v němž dožil svých 87 let roku 1904.

Úryvek z knihy:
Země zamyšlená I. od Ladislava Stehlíka
vydal Československý spisovatel v Praze roku 1974

Fratišek Pravda

František Pravda byl výborný povídkář, který přinesl do české literatury žánr vesnických povídek, realistické vyprávění příběhů z každodenního života. Pro Hrádek má Pravda ještě mnohem větší význam, protože svůj život s ním spojil a své dílo tu skoro celé vytvořil. Své literární pokusy začal Pravda (tehdy ještě student Hlinka) na gymnasiu. Pak se učil psát spíše překládáním z němčiny. Svou první povídku "Dvě svatby najednou" začal psát v Praze, ale dokončil až v Hrádku, kam přišel v roce 1847.

Jeho dílo bylo nemalé. Sám je třídil na povídky pro širší kruhy (těch bylo 123) pro mládež vůbec (31) pro mládež dospělejší (28) pro mladé řemeslníky (11) divadla pro děti (7) cestopisy a drobnější články (7). Vycházely jednotlivě, ale i souborně u Pospíšila (Povídky z kraje), u J. L. Kobra (Fr. Pravdy sebrané spisy, Fr. Pravdy sebrané spisy pro lid), u B. Stýbla a později u FR. Urbánka divadelní hry (Divadlo pro děti). Pravda měl na mysli literární hodnotu až na druhém místě a na prvním místě hodnotu mravokárnou a kazatelskou tendenci povídek. Podobně se na mnoha místech v Pravdových povídkách setkáváme naopak se zemitým smyslem pro humor, se šťavnatou zkratkou, která vyjadřuje víc, než dlouhé úvahy. Zdá se, že mnohé z jeho odkazu ještě není doceněno.

Životní osud zavál mladého kněze Vojtěcha Hlinku na Sušicko v roce 1847. Bylo mu 30 let a pomýšlel na jinou budoucnost. Na Hrádku chtěl zůstat jako vychovatel jen 6 let, ale nakonec bylo vše jinak a on zde zůstal ještě celých 57 let, až do konce svého života. Po vysvěcení na kněze nebylo pro něj volné místo. Zůstal téměř celý rok ve svém rodném Nekrasíně u Jindřichova Hradce. Po nějaké době začal pomáhat duchovnímu v sousedním Jarošově. Za nedlouho nastoupil jako kaplan ve středních Čechách v Kvílicích. V roce 1846 odešel do pražského ústavu pro odrostlé slepce. Setkal se zde se zakladatelem časopisu Blahosvěst Václavem Štulcem, který ho požádal o přispívání do tohoto časopisu. Pak začal Hlinka psát i svou vlastní povídku "Dvě svatby najednou". Právě pod ní se objevilo jméno František Pravda, které už zůstalo Hlinkovi na celý život.

Tou dobou Hlinka těžce onemocněl a musel zanechat své práce ve slepeckém ústavu. Po vyléčení přijal místo vychovatele dětí hrádeckého pána. Nedlouho před Hlinkových příchodem (v říjnu 1847) zemřela druhá žena barona Sturmfedera Marie z Hornecku a baronovi zůstali dvě děti Otakar (13 let) a Otýlie (11 let). Syn Otakar byl duševně nemocný, ale už během prvního roku Hlinkova působení se ukázalo, že se podařilo najít metodu, jak v chlapci rozvinout to, co bylo možné. Baron byl za to kaplanovi vděčný, a když se blížila dohodnutý doba odchodu kněze ze svého místa, přála si i celá rodina, aby kněz zůstal dál. Dokonce mu dali postavit domek, ve kterém pak všechna další léta žil.

Po dalších třech letech se Otýlie vdala za barona Henna a na zámku přibyly čtyři děti. V letech 1865 až 1871 ale postupně zemřeli všichni Sturmfederové - mladá maminka, starý baron a nakonec i Hlinkův ošetřovanec Otakar. O panství se pak staral baron Henn za své děti. O jeho děti pečovala i nevlastní babička a duchovně i páter Hlinka. Začátkem 70. let byl už Hlinka známým spisovatelem Fr. Pravdou. Byl i arcibiskupským notářem pražským a biskupským notářem budějovickým a královéhradeckým. Byl čestným občanem Hrádku a schylovalo se také k jeho volbě poslancem do zemského sněmu. Mezi jeho ctitele patřili spisovatelé: Hálek, Šmilovský, Kosmák, Rais, Bass a další.

Text: Obec Hrádek