Zpravodajství pro Vás denně připravuje Ingo Hotel ARNIKA, Kubova Huť
Boubín se tyčí do výšky 1362 m nad mořem. Je neodmyslitelným symbolem Šumavy, nejen svým tvarem a výškou, nejen tím, že je vydět z velkých vzdáleností, ale i lesy a pralesem který roste na jeho svazích. Nejstarší smrky a jedle tu dosahují pravděpodobně stáří 300 - 400 let, největší boubínský smrk, který padl 4.12.1970 měl výšku 57,2 m a jeho stáří lze odhadnout na 440 let. Stál přesně ve výšce 1000 m nad mořem. Ochrana těchto území má historické tradice. Nejcenější část boubínských porostů o rozloze 138 ha byla prohlášena za rezervaci už v roce 1858. Po vychřici v roce 1870 však část rezervace vzala za svě a její rozloha se zmenšila na 46,7 ha. Dnes je však území rezervace opět širší, má celkovou rozlohu cca 666 ha a zahrnuje další zbytky přírodního lesa, i lesy na samotném vrcholu Boubína a Pažení. Národní park chráněná krajiná oblast Šumava připravily turistickou naučnou stezku BOUBÍNSKÝ PRALES. Výchozí bod této naučné stezky se nachází na zastávce ČD "Zátoň zastávka", z této projdeme okolo parkoviště přes Idinu pilu k Boubínskému jezírku. 1. U jezírka jsme ve výšce 920 m nad mořem. Nádrž z roku 1836 byla postavena pro plavení dřeva do skláren v Lenoře. Jeho rozloha je 0,27 ha a největší hloubka dosahuje 4 m. Od Boubínského jezírka pokračuje naučná stezka do Boubínského pralesa, kde je možné vidět pro Boubínský prales typické CHŮDOVÉ KOŘENY a KRÁLE SMRKŮ. 2. Chůdové kořeny jsou typickým projevem pralesních porostů. Stromy s těmito kořeny se původně uchýlily na tlejícím dřevě mrtvých stromů, či na vývratech. 3. Krále smrků asi přes bující porost nezahlédnete. Stál kdysi v protějším svahu. Místo u jeho kořenů bylo přístupné veřejnosti a vysoká návštěvnost zapříčinila poškození jeho kořenů a následný zánik. O pár set metrů dál je možné opustit naučnou stezku a vydat se směrem na vrchol Boubína. Ale my pokračujeme dál a přicházíme na další zastavení. 4. Lovecký chodník je vzpomínkou honů na vysokou zvěř v Boubínských lesích. Po těchto chodnících kdysi uzavíraly lovci zvěř do lečí. Na Boubíně se nelovila pouze vysoká zvěř, ale zejména vylášení Boubínští tetřevi,které tu dnes již jen stěží potkáte. 5. Další zastávkou je Lukenská louka, kterou postavili uživatelé Boubínských lesů v letech 1857 až 1859 jako spojnici Zátoně a Včelné. Byla součástí podnes zachované husté sítě lesních cest. 6. Mezi dalšími stromy nacházejícími se v Boubínském pralese je JEDLE, která byla v minulém století v lese hojně zastoupena. Dnes je již však na ústupu a více se prosazuje BUK. 7. Horské podmínky vrcholových partií Boubína umožňují existenci i takových druhů zvířeny jako je REJSEK HORSKÝ, HRABOŠÍK PODZEMNÍ, KOS HORSKÝ, DATLÍK TŘÍPRSTÝ a jiných. 8. Rostlinstvo lesů je pozůstatkem tzv. květnatých a acidofilních bučin, které kdysi pokrývaly největší plochy Šumavy a to v nadmořských výškách 600 - 1000 m. V hřebenové a vrcholové části přecházejí tyto bučiny přes smíšené porosty buku, javoru, jedle a smrčiny do čistých smrčin. 9. Pro ochranu pralesa a pralesních zbytků jihovýchodního svahu Boubína bylo k Boubínskému pralesu v roce 1958 přičleněno dalších 620 ha okolních porostů. V nejcenějších částech těchto porostů je omezena těžba dřeva.Tam kde do rezervace pronikají oslabené smrkové monokultury, je však nutno velmi opatrně zasahovat, jestliže se zde vyskytnou lesní škůdci v měřítku, které by mohlo způsobit rozsáhlé poškození lesů. 
Domovské stránky jedné z nejkrásnějších částí Šumavy
|
