„Pattonovi duchové“
TOUJOURS PRET ! ALWAYS READY !
VŽDY PŘIPRAVEN
!
Heslo, které bylo možno před více než šedesáti lety
spatřit na rukávech uniforem amerických kavaleristů. Jednalo se o vojáky 2.
jezdecké skupiny, kteří zde koncem dubna a na počátku května roku
pětačtyřicátého plnili rozkaz, vydaný jejich velitelem. Byla to zcela ojedinělá
a mimořádná akce v historii jejich činnosti na evropském bojišti.
Spočívala v osvobození uvězněných válečných zajatců a zároveň i v záchraně
několika stovek ušlechtilých koní. Proto v duchu uvedeného motta – vždy
připraven – byli pro tuto akci skvěle vycvičeni. Ve svých srdcích ho
nesli svobodník Raymond E. Manz a technik 5. třídy Owen W.
Sutton, jejichž jména jsou na věčnou památku uvedena na nově odhaleném památníku
padlým v Bělé nad Radbuzou. Byli připraveni jak k boji, tak i k
tomu, že položí svůj život za svobodu porobených národů a osvobození Evropy od
fašistického nepřítele. Místo, kde závěrečná část kréda byla pro ně beze zbytku
naplněna leží nedaleko odtud. Stalo se to na lesní cestě, směřující po zelené
turistické značce na Karlovu Huť, Valdorf a Pleš k hraničnímu přechodu do
Bavorska. Pro oba vojáky se osudná pětihodinová bitva odehrála 30. dubna 1945
na okraji dnes již zaniklé obce Rosendorf (Růžov). Při této akci byl zabit svobodník Manz a druhého
dne zemřel v nemocnici na následky těžkých zranění i technik 5. třídy Sutton.
Dle přání rodiny byly po skončení války pozůstatky obou padlých amerických
vojáků převezeny do jejich rodných míst a důstojně uloženy na hřbitovech
v Toledu v Ohio a v Kinstonu v Norh Carolina v USA.
28. dubna roku 2006 byla v místech, kde se bitva skutečně odehrála
odhalena pamětní deska. Je umístěna na základových rozvalinách původního
hospodářského stavení. Bližší podrobnosti vám poskytne text na informační
tabuli poblíž památníku.
Co přivedlo americké kavaleristy do těchto míst v
posledních dnech dubna a počátkem května 1945?
2. jezdecká skupina pod velením plukovníka Charlese
H. Reeda byla v popisovaném údobí součástí XII.
sboru, 3. americké armády generála Pattona. Sestávala
z 2. a 42. jezdecké průzkumné squadrony. Velením sboru byla motivována k
vykrývání levého křídla sborových jednotek při dalším postupu přes pohraniční
hory dále do vnitrozemí našeho státu. Ještě dříve než byl tento postup zahájen,
dostala se do rukou velitele kavaleristů zcela náhodná zpráva. Nedaleko za
hraničními hvozdy v okolí Hostouně a Bělé nad Radbuzou byli internováni
angličtí, američtí, francouzští a polští váleční zajatci. Okamžitě vznikl plán na
jejich osvobození a přesun za hranice.Úkol však nebyl jednoduchou záležitostí.
Mezi hranicí a Bělou mapovaly postup amerických jednotek podél hranice i
německé divize SS v pásmu bývalých Sudet. Prvotní úmysl kavaleristů podpořila
ještě další zpráva o zde deponovaných koních, kterou v úloze parlamentáře
sdělil plk. Reedovi – zanícenému milovníku koní –
německý armádní veterinář z Hostouně. Jednalo se asi o 650 koní – 250
lipicánů císařské jezdecké akademie z Hofburgu ve Vídni, hřebce
jugoslávského krále Petara a nacistického ministra
zahraničí Ribbentropa. Dále zde byli koně plemene
kabardinského, arabského a donského vč. dvou anglických plnokrevníků. O realizaci konkrétní akce bylo
definitivně rozhodnuto, když byla
prostřednictvím německého parlamentáře
učiněna dohoda s hostouňským velením Wehrmachtu.
Stanovila vytvoření tzv. neútočného pásma v
okolí Hostouně, vyklizení jednotek Wehrmachtu z tohoto prostoru a
převedení kavaleristů mimo Němci zaminovaná území. Dne 28. dubna 1945 – pod
krycím názvem Stewart – byla tímto úkolem pověřena 42. jezdecká průzkumná squadrona a konkrétně její oddíl „A“. Ten byl ještě dále
doplněn o četu lehkých tanků M5 nebo M24
z roty „F“ a četu samohybných houfnic M8 z oddílu
„E“. Boční zajištění prováděly
oddíly „B“ a „C“. Vlastní průběh akce při zajištění a převedení koní za hranice
republiky dostal krycí název „Operace Kovboj“. I v tomto případě
převzal hlavní roli oddíl „A“. Průnik do Bělé, Hostouně i přilehlých obcí a zajištění
všech deponovaných koní byl úspěšně proveden a koně získali nové
ošetřovatele. Protiútok německých jednotek SS dne 30.4.1945 v Rosendorfu měl za následek smrt Raymonda
Manze a Owena Suttona i další raněné. Přes onu
tragickou událost zůstali kavaleristé až do konce války nadále „ošetřovateli“
těchto koní. Samotný transport koní za hranice započal dnem 12. května 1945, a
to až po konečné kapitulaci a ukončení všech bojových akcí. Nejprve směřoval do
Schwarzenbergu v Bavorsku, potom ve dvou etapách
od 18. do 25. května do Sankt Martin u Neustadtu, odkud bylo 215 koní vráceno zpět do Rakouska.
Zbývající byli prohlášeni za válečnou kořist a z italského přístavu Janov
převezeni lodí do Spojených států. Teprve 20. září se část opět vrátila zpět.
250 koní převzal vojenský veterinář mjr. Babarin,
tažní a plnokrevníci zůstali české správě a část lipicánů se vrátila do
slovinské Lipice.
Slavní „Pattonovi duchové“
- jejichž počátky sahají až do roku 1836 – opouštějí naši vlast při výměně
prvosledových jednotek. Připomeňme si jen, že po
vylodění na pláži Utah 19. června 1944 byli ihned začleněni do Pattonovy 3. americké armády. V bojích na území celé
západní Evropy své tažení v druhé světové válce ukončili u nás v
bývalé Československé republice. Nepobyli zde dlouho, protože již
v období od 15. do 17. května 1945 odcházejí. Jejich nová dislokace však
nebyla daleko. Přemístili se pouze na druhou stranu hranice do prostoru
bavorského Kőtztingu. Pohraniční pásmo, které
střežili, se postupně rozšířilo až po Grafenau. A tak
je bylo možno spatřit v Chamu, Regenu i v dalších bavorských příhraničních obcích.
Postupně dochází i k jejich organizační přeměně na 2. policejní pluk a
následně na 2. obrněný jezdecký pluk. V roce 1955 se na krátkou dobu vrací zpět
do USA do Fort Meade v
Marylandu. Netrvá to ani tři roky a opět se
stává teritoriem jejich působnosti Německo. Velitelství je dislokováno v
Norimberku a jednotka znovu přebírá úkol při střežení hranice.
V součinnosti s německou pohraniční policií se jednalo o úsek v délce 731 km se státy za „železnou
oponou“ tj. východním Německem a ČSR. Zbouráním „železné opony“ a
otevřením hranic východním směrem pozbývá jejich specifická vojenská odbornost
v Německu opodstatnění. Jsou proto v dalších letech pověřováni jinými
úkoly mimo Evropu. V roce 2006 je opět z USA postupně realizován přesun
kavalerie do Bavorska. V době, kdy v Bělé odhalujeme památník dvěma
hrdinům této jednotky, má být redislokace ukončena a jednotka v Německu
slavnostně přivítána. Hlavní velitelství bude nedaleko za hranicemi ve Vilsecku.
Jak řekl bělský starosta Ing.Libor Picka – „může z toho vzniknout i nové
partnerství s tímto městem a návazně i s velitelstvím kavaleristů“ -.
Nabízí se tak i reálná domněnka, že snad při příštím vzpomínkovém pietním aktu
„Pattonovy duchy“ znovu přivítáme mezi sebou. Pak je
docela možné, že mezi některými z vojáků bude možno spatřit syny či vnuky
těch hrdinů, kteří zde v roce 1945 bojovali za naši svobodu.