V ŽÁKAVÉ BY NEVYHRÁLA ANI PRAŽSKÁ SLÁVIE
V ŽÁKAVÉ BY NEVYHRÁLA ANI SLÁVIA
Komentář Mgr. Karla Kalivody , předsedy SKP Okuly Nýrsko a trenéra týmu k utkání
1.A třídy Žákova - Nýrsko které bylo sehráno 1.11.2008
Ne, že by v sobotním odpoledne domácí disponovali tak oslnivou formou, ale režii zápasu vzali do svých rukou muži v černém.
I přes smutnou událost místního klubu /minuta ticha za dlouholetého funkcionáře klubu/ jsem se těšil na úvodní hvizd tohoto duelu, který sliboval konfrontaci dvou mužstev kterým se zrovna moc nedaří. Skutečnost, že tento zápas rozhoduje zkušený Václav Duda mi ujišťoval o tom, že právě dnešní konfrontace bude ryze sportovní. Znám tohoto rozhodčího více jak dvacet let a považoval jsem ho za nestora rozhodčích v našem kraji. Vážil jsem si ho a měl na hřišti upřímně vždy daleko raději, než jiné, třeba začínající sudí chovajíc se často velmi arogantně. Ale k zápasu.
Úvod utkání byl na rozmáčeném malém hřišti spíše bojem než fotbalem. Míč byl častěji ve vzduchu, než na kopačkách hráčů. Přišla však 20 min. a centr hráče Okuly do pokutového území, stoper domácích balon minul a od země se míč odrazil hráči evidentně na ruku. Penalta? Kdeže! Rozhodčí uplatnil nové pravidlo nastřelení sebe samotného i když věděl, že k takovému okamžiku v žádném případě nedošlo. Nabyl jsem dojmu že pan rozhodčí Duda je natolik zkušený, že pískat penaltu je nesmysl, ať hráči ukáží fotbalové okamžiky, a tím rozhodnou utkání. Jak moc naivní byl můj názor jsem pochopil za pět minut, kdy vyražený balon našeho brankáře si sám brankář, skokem pod nohy před dobýhajícím, chytil bez problému rovnou do svého držení. Následující hvizd jsem v prvním okamžiku bral jako útočný faul, tato domněnka však byla velmi mylná! Penalta! Domácí jí hráčem Smazalem proměnili.
Do druhého poločasu jsme šli s jediným cílem porazíme je i když hrají ve dvanácti lidech. Klobouk dolů před klukama, sevřeli jsme soupeře a hráli s nimi na jednu půlku. Všiml si toho i asistent rozhodčího pan Duchek a po jednom závaru před soupeřovou brankou si z ničeho nic zavolal hlavního. Verdikt - hráč č. 10 Presl úder soupeře loktem do obličeje. Červená karta. Cože ??!! Nikdo si po naší akci nestěžoval, žádný hráč soupeře nezůstal ležet, nikdo se nedržel za obličej. Údiv nejen mých svěřenců, ale i domácích hráčů. Nikdo nic neviděl, jen jeden - p. Duchek. Spravedlnost zase plakala, ale mi bojovali i v deseti dál. V 85 minutě jsme se dočkali a Jirka Kadlec střelou na přední tyč vyrovnal. Pro mě sice malá náplast za penaltovou blamáž a vyloučení hráče. Na hřišti chci totiž vždy vyhrávat. Jenže to chtěl i pan Václav Duda. V 90 minutě na hranici velkého vápna nastřelená ruka znamenala přímý kop, a chladnokrevné zakončení Silovského. Pak jen závěrečný hvizd. Nejzkušenější hráč mého mužstva Kadlec Jiří při odchodu do kabin dostal od pana Duchka jasnou odpověď na celý duel "Štastnou cestu ".
Na zápase byl přítomen i delegát zápasu pan Havránek Václav zeptal jsem se ho proto na situace, které ovlivnili utkání. Jeho odpověď : " Ano Karle máte pravdu, pustil se dnes do velkých věcí... " Skutečnost, že jsme přišli o hráče mi vadí více než ztráta tří bodů, ale kdo ví jestli jen tří? Nebo šesti či devíti podle výše trestu hráče a podle toho jestli se zmiňovaní rozhodčí postaví pravdě čelem anebo si zavolají a řeknou "seřežte je znova, když si stěžují"? Smutné na tom je, že i někteří domácí příznivci mi museli dát zapravdu a před odjezdem mi řekli " Tady pane Kalivoda by dnes nevyhrála ani Slávia. "
