„Na lavičce je to děsné, prožívám zápasy hůř" řekl Karel Míčka, divizní gólman Klatov
Osobní pocity musí jít stranou
YVETTA MUSÍLKOVÁ
Za jednoznačnou záležitost považoval sobotní divizní zápas proti Jankovu náhradní brankář TJ Klatovy Karel Míčka. „Bylo jen otázkou, kolik gólů dáme, Jankov byl snad nejslabším soupeřem, který do Klatov na podzim přijel,“ dodal k vítězství 4:0 Míčka, podle kterého sobotní vítězství bylo hodně důležité. „Důležitá už byla výhra nad Motorletem, s nímž jsme nepříznivý stav po námi dvou neproměněných penaltách dokázali otočit. Pak v Domažlicích jsme nedali víc gólů, naopak jeden hloupý jsme si nechali dát. Ale už i tam bylo vidět, že se zvedáme. To v sobotu proti Jankovu tým jen potvrdil,“ řekl zkušený gólman, který byl v minulé sezoně a ještě i na podzim klatovskou jedničkou. Ale v posledních duelech dostává přednost jeho oddílový kolega Jarolím. „Na lavičce je to děsné, prožívám zápasy hůř, jsem mnohem víc nervózní než když stojím mezi třemi tyčemi,“ tvrdil Míčka, kterého sice role náhradníka mrzí, ale bere ji jako součást fotbalového života. „To se nedá nic dělat, je to rozhodnutí trenéra, které já respektuji. Zdá se, že to mužstvu pomohlo a to je nejdůležitější, moje pocity tady v tom případě musí jít stranou, protože nejsem v týmu sám, nehraji jao jednotlivec, je nás tu šestnáct, je to kolektivní záležitost,“ uvedl Karel Míčka, který si nedávno vydobyl i prostor v televizním vysílání, ve sledované součásti sportovních zpráv v rubrice Borec nakonec, když inkasoval na hřišti pražské Admiry gól z více než poloviny hřiště. „Byl to přímý kop, klasický nákop do vápna. Čekal jsem to, ale když jsem vybíhal, zjistil jsem, že se tam nedostanu a míč neseberu, tak jsem se zastavil. Náš hráč šel do souboje se soupeřem, ale ani jeden netrefil a míč propadl mezi nimi, smůlou bylo, že do naší sítě,“ vrátil se ke kurioznímu gólu Míčka, který přiznal, že to nebyla jeho televizní premiéra. „V televizi jsem už byl, ale ne při takové situaci,“ upřesnil.
jsem mnohem víc nervózní než když stojím mezi třemi tyčemi,“ tvrdil Míčka, kterého sice role náhradníka mrzí, ale bere ji jako součást fotbalového života. „To se nedá nic dělat, je to rozhodnutí trenéra, které já respektuji. Zdá se, že to mužstvu pomohlo a to je nejdůležitější, moje pocity tady v tom případě musí jít stranou, protože nejsem v týmu sám, nehraji jao jednotlivec, je nás tu šestnáct, je to kolektivní záležitost,“ uvedl Karel Míčka, který si nedávno vydobil i prostor v televizním vysílání, ve sledované součásti sportovních zpráv v rubrice Borec nakonec, když inkasoval na hřišti pražské Admiry gól z více než poloviny hřiště. „Byl to přímý kop, klasický nákop do vápna. Čekal jsem to, ale když jsem vybíhal, zjistil jsem, že se tam nedostanu a míč neseberu, tak jsem se zastavil. Náš hráč šel do souboje se soupeřem, ale ani jeden netrefil a míč propadl mezi nimi, smůlou bylo, že do naší sítě,“ vrátil se ke kurioznímu gólu Míčka, který přiznal, že to nebyla jeho televizní premiéra. „V televizi jsem už byl, ale ne při takové situaci,“ upřesnil.
