Komentář : O poslání delegáta a jednom pošumavské derby
O poslání delegáta a jednom pošumavské derby
Miroslav Sedlmaier
Mám možnost spolu se svými dalšími kolegy prakticky každý týden zastupovat v roli delegáta Plzeňský krajský fotbalový svaz v různých místech kraje od Tachova přes Horní Břízu a Dlouhou Ves konče . Komplexně úloha delegáta spočívá v tom, že je zástupcem řídícího orgánu , který byl delegován k utkání aby kontroloval a podal zprávu o plnění povinností stanovený Pravidly fotbalu, řády a směrnicemi a zprávu o výkonu rozhodčího a jeho asistentů. Toto pokládám za nutné uvést právě proto, neboť funkcionáři, hráči a diváci chápou funkci delegáta různě.
Počínaje krajským přeborem a nejvyšší soutěží Gambrinus ligou konče je přítomnost DS na utkání zcela přirozená a všichni chápou jeho poslání vedle delegovaných rozhodčích jako jeho nezbytnou součást . V nižších soutěžích, zejména v 1.B třídě mají s přítomností DS své často negativní zkušenosti a proto se názory na jako osobu liší. Stačí několik pohledů, nepřímých narážek a rázem se cítíte jako nežádoucím, funkcionářem který jim jen odčerpává finanční prostředky z jejich pokladny. Chápu je , neboť k tomu mají své další důvody. Nic méně řídící svaz musí podle situace, důležitosti utkání tyto své zástupce delegovat . Jsou prodlouženou rukou svazu a jejich přítomnost jim následně pomůže na základě zprávy DS získávat přehled o výkonnosti rozhodčích, úrovni pořadatelské služby , vybavenosti kabin a dalšího zabezpečení dle fotbalových norem . To je neodmyslitelný fakt , jinak to nejde a DS je a bude i nadále součástí krajských soutěží. Je jen otázkou s jakým přístupem se k plnění této funkce přistupuje . Zde nastupuje úloha komise rozhodčích , které často neujdou věci o kterých je přítomný delegát neinformuje a ten pak ze zlou pochodí. A to je dobře, neboť každý máme svůj podíl zodpovědnosti a za něj si musíme nést následky!
Ten kdo ale očekává od delegáta svazu, že v poločase vstoupí do kabiny rozhodčího, začne mu vytýkat chyby kterých se dopustil a tím usměrňovat jeho výkon po přestávce pak musí být zklamán. V současné době je se uplatňuje praxe, že DS nezasahuje do řízení utkání a tudíž se vůbec nedoporučuje o poločasové přestávce pohybovat v kabině rozhodčího. Má to své důvody. Rozhodčím prospěje více klid, soustředění než další rozptylování a vytýkání chyb a dalších nedostatků.
V minulém víkendu jsem poprvé po sérii zápasů v krajském přeboru byl delegován k utkání 1.B třídy v Dlouhé Vsi. V pošumavském derby D. Ves -Hradešice se zde střetla dvě mužstva která se dobře znají a oběma v tomto utkání šlo o mnoho. Hosté nechtěli ztrátou bodů opustil první místo v tabulce, domácí chtěli po vítězstvích venku potěšit i své příznivce.
Přestože na hřišti šlo nejen o body a prestiž, byl jsem příjemně překvapen přístupem hráčů obou týmů a jejich funkcionářů. Jeho aktéři si na hřišti nic nedarovali, v osobních soubojích to hodně jiskřilo, hráče i bolelo a tak delegovaný sudí neměl lehkou úlohu. Sympatický, mladý arbitr se snažil, ale vše nebylo podle toho jak by si určitě on sám přál a stejně jako hráči i HR chyboval. Ke cti hráčů hovoří, že situace nezneužili a bojovali čestně až do konce. Odměnou všem pak byla konečná dělba bodů.
V průběhu utkání 150 diváků prožívalo jeho vývoj po svém a dokázali vytvořit správnou fotbalovou kulisu. Utkání skončilo a příznivci obou táborů se rozcházeli sic z rozdílnými pocity a naplněnými očekáváními , ale v pohodě bez dalších emocí .Skončil boj, neskončilo přátelství mezi hráči ani funkcionáři . To je pro mne příjemné zjištění i příklad pro ostatní podobná pošumavská derby na různých stupních soutěží a věkových kategorií.
Pro mne a rozhodčího pak nastal čas na více než půlhodinový pohovor . Pohovor ve kterém nastává jeden z rozhodujících úkolů delegáta, zhodnotit činnost hlavního arbitra, popřípadě delegovaných asistentů a stanovit jim známky za jejich výkon. I když tentokrát nedopadl pro HR oslnivě , není toto hodnocení rozhodně v jeho neprospěch. Slouží jen k dalšímu získání zkušeností na cestě , aby jeho kariéra v roli arbitra se ubírala tím správným směrem.
Myslím si, že toto často chybí rozhodčím kteří řídí okresní soutěže. Ti by takovou to pomoc zasluhovali nejvíce, hlavě pak na počátku jejich rozhodcovské kariéry. Stává se často, že pokud nejsou upozorněni na chyby kterých se dopouští , pak tyto je provází po celou jejich často dlouholetou činnost.
Nezbývá jen doufat, že i oni se pomoci dočkají. Současný stav čtyř oficiálních delegátů v působnosti OFS to vzhledem k jejich vytíženosti v kraji příliš neumožňuje, ale snad se i zde hnou ledy k tomu lepšímu. Určité personální rezervy tu jsou . Tak třeba ti rozhodčí kteří v krajských soutěžích pomýšlí na konec kariéry by mohli být těmi, kteří pomohou usměrnit kvalitativní zlepšení úrovně rozhodčích v působnosti OFS. Nestálo by to za pokus …
