CO SE TAKÉ ODEHRÁVALO BĚHEM UTKÁNÍ HRÁDEK-MĚČÍN
CO SE TAKÉ ODEHRÁVALO BĚHEM UTKÁNÍ HRÁDEK-MĚČÍN
Milan Brabec st.
Diváci, kteří neužívají drogu zvanou tabák nechápou, proč si někteří lidé ničí dobrovolně zdraví. O to větší nepochopení vyvolalo chování v zápise uvedeného jako vedoucího týmu hostů ……. , který po celou dobu utkání s Hrádkem stál přímo před lavičkou hostů, malý kousek od postranní čáry a připaloval si jednu cigaretu od druhé. Byl jsem to já, Milan Brabec st., který tohoto člověka upozornil již ve 20. minutě první půle na nepřijatelné chování v krajské soutěži a sdělil jsem tomuto funkcionáři hostů, že se takto nechovají ani na lavičkách v nejnižší soutěži a za použití tohoto přirovnání se funkcionářům IV. třídy omlouvám, protože vím, že se tak i v jejich soutěžích trenéři nechovají. Bohužel, tohoto velmi silně závislého člověka na nikotinu jsem nazval nechápajícím vesnickým balíkem a nedaří se mi najít důvod, abych se mohl omluvit. Asi patřím mezi netolerantní nekuřáky. V zápisu uvedený trenér hostů (pravděpodobně vedoucí mužstva) se k utkání odmítl vyjádřit s tím, že jsem vedoucího mužstva (pravděpodobného trenéra) nazval sprostými slovy vesnický balík. Po možném přečtení tohoto článku očekávám ze strany některých falešných kamarádů vyjádření, že pomoci silně závislému kuřákovi není jejich starost a budou se snažit hledat všelijaké ospravedlnění tohoto, podle mého názoru, až hloupého chování během utkání. Nejsem členem fotbalového oddílu v Hrádku a vyjadřuji se jako člověk, který řádně platí vstupné a pozoruje vystupování hráčů a fotbalových funkcionářů během zápasu a pravdivě o těchto skutečnostech informuje.
P.S. Omlouvám se panu Brabcovi i čtenářům, že jsem jméno funkcionáře hostů v článku vynechal a to z obav z dalších možných komplikací, se kterými mám již dlouholeté a špatné zkušenosti. Sám jsem s postupem času bohužel k neprospěchu a to často věci i čtenářů již slevil výrazně ze svých kritických postojů. Pokud bych tak své kritické choutky „nekrotil“, mohly by třeba nadále tyto stránky existovat, ale já jako funkcionář, byť ve fotbale s přibývajícím časem spíše již jako administrátor , bohužel nikoliv!! Je to smutné poznání, resp. zkušenost, ale bohužel to tak prostě je. Existují prostě skryté vlivy a to nejen třeba na regionální úrovni... . Vždy kritika byť s dobrými úmysly v určité věci se vždy otočila proti mojí osobě. Kritizovat všude a všechno, v tom jsme jako národ mistři světa, ale prezentovat svůj kritický názor (byť nemusí být správný, ale vždy by měl být adresný a slušný) , podepsat se pod něj , tak taková odvaha již z 99% nám všem chybí. Jsme národ alibistů a tak to také i vypadá nejen na úseku sportovním…… O to více si cením autora výše uvedeného příspěvku pana Brabce a ten doplňuji o dodatek který jsem k zaslanému článku obdržel a myslím si, že k úplnosti článku patří : „Zasílám postřeh z utkání Hrádek-Měčín. Do hodnocení zápasu jsem tuto věc neuvedl, protože záležitost neměla sebemenší vliv na zasloužené výhře Měčína.“
Autor web. stránek M.Sedlmaier
Chtěl bych jen krátce reagovat na uveřejněný článek v rubrice PŘEČTĚTE SI k utkání Hrádek-Měčín
Pan Brabec st.(jehož jméno jsem se dozvěděl ze záhlaví článku) má plnou pravdu v tom,že cigareta na lavičku nepatří. Byla to moje chyba a mrzí mě, že jsem rozjitřil emoce. Vezmu si to do budoucna za své.
Na druhou stranu musím konstatovat, že slovní invektivy autora článku vůči naší střídačce začaly ihned po zahájení zápasu a slova o vesnických balících byla ta nejslušnější. Slovní agresivita pana Brabce se stupňovala pravděpodobně s tím, že z naší strany nepřicházela žádná odezva. Po zápase jsem byl požádán o komentář k utkání, což jsem odmítl člověku, který se vůči naší lavičce choval podle mého mínění téměř celý zápas dosti vulgárně.
Pana Brabce neznám, nic proti němu nemám a asi měl v neděli špatný den.
Jan Touš st.
Poslední slovo :
Rozumná slova pana Sedlmaiera ve mně vyvolala menší obavu a dovedl jsem si představit, jak se dá mnohé popřít. Nemám nad hlavou svatozář a ani jsem si nevšimnul, že bych zahlédl nad hlavami přítomných na lavičce hostujícího mužstva zářivou auru. Před mnoha léty, na sklonku své fotbalové kariéry, jsem odhodil do koše poprvé a naposledy krabičku cigaret a poznal jsem krásný pocit nekuřáka. Předtím jsem projevoval úctu k nekuřákům a najednou jsem se stal jedním z nich. To bych přál upřímně ze srdce i panu Toušovi a věřím, že až se v budoucnu setkáme, tak si přiťukneme jedním pivem na naši schopnost silnou vůlí překonat jednu zbytečnost.
Milan Brabec st.
